Kůň se mi zabalil. Co to je? … Co to, prosím vás, je? Odkud. Ale teď opravdu: ODKUD! Se tohle slovní spojení vzalo? Přiuzdit, na kolmici, na přilnutí, na otěži – CHÁPU! Ale kůň se mi “sbalil”? Jsem jediná, která je na tohle slovní spojení alergická?
Jsem jediná, kdo si představuje koně nad cestovním kufrem? Nemůžu si pomoct, evokuje mi to “zarolování, tedy rollkür, a pocit amatérismu. Zabal mu hlavu? (Úplně si představuji, jak ten koník sundá hlavu, dá jí do toho kufru a umírám). Hezky se mi zabalil mi zní úplně stejně, jako když někdo řekne: “hezky měl dneska hlavičku dolů.” A co nohy? Záda? Týl? Celý kůň? On si zaslouží, abyste na něj koukali na celého. Hlava (čumák dopředu, uvolněná čelist, týl nejvyšším bodem…) je jen jeden článek celého řetězce ukazatelů, zda je kůň na přilnutí, chodí od zádě a v rovnováze.
Nechtěla jsem se nikoho dotknout. Dost možná je to jen takové to slovní spojení, které je už zažité, a nad kterým se člověk už ani nezamyslí. Prostě se říká. Tak já vás tedy prosím, poslechněte hlas svého koně (a Terky), a zamyslete se nad tím, co je cílem, a jak vypadá přilnutí. A už to neříkejte.
Ježíš, já si to neodpustím. Já být koněm, který se má zabalit, tak se snad fakt sbalím a odejdu. Určitě vám teď došlo, jak je to absurdní, a už to opravdu říkat nebudete. Že jo, že jo? Děkuju.
