Původně jsem vždycky psala, že ANI školní kůň není stroj. Myslela jsem to tak, že sporťák může být někým brán jako stroj na sportovní výsledky – mašle. Ne, že by tomu tak u sporťáků nutně bylo – mí lidi mi rozumí.
Proč jsem změnila “ANI” za “NATOŽ”..?
Školní kůň toho musí i při nejlepším managementu zvládnout VÍC, než kůň jednoho majitele.(Bavíme se o erudovaném majiteli s dostatkem všech prostředků na péči o vlastního koně).
Střídání jezdců – ačkoli by měl být školní kůň vybírán tak, aby mu střídání jezdců nevadilo, je potřeba počítat s následujícím (i při nejlepší snaze instruktorů a managementu školy – schválně se nepouštím do diskuze o počtu klientů, který někteří koně ve školách musí denně zvládnout):
- různé – ne tak přesné pomůcky, kterým se musí naučit vyhovět. (To byste se divili, kam až dosáhne vnější holeň některých jezdců, když chce.
- nerovnoměrné zatížení – jezdci teprve budují svou rovnováhu. Učila jsem vysedávat hodně, opravdu hodně jezdců. Co teprve první cval? Sedlo na zádech koně není sedlo na horském kole s mechanickým odpružením.
- narušováni rovnováhy koně – představ si život v ráji, kdy všichni vedou koně vnější otěží, a používají k ní i vnitřní holeň, udrží koně v rovnováze. Kolik takových jezdců jezdil v jezdecké škole?
Aby tohle kůň “ustál”, je potřeba si ho hýčkat. Měl by mít:
- dostatek volného času stráveného na pastvinách/ve výběhu.
- vlastní padnoucí a čisté vybavení.
- pravidelná péče fyzioterapeuta, masáže.
- pravidelná kontrola zubařem.
DOSTATEK LÁSKY A RESPEKTU KE KONI ZE STRANY MAJITELŮ, INSTRUKTORŮ A JEZDCŮ, KTERÝM JE TOTO DOVOLENO -> být s koněm jen tak, zabořit se do kožichu a čmuchat tu vůni, do které jsme se v dětství zamilovali. Víte o které mluvím?
Věřím, že se mi podaří dát příležitost k tomuto štěstí mnoho koním i jezdcům. Že zažehnu jiskřičku naděje pro další jezdecké školy. Ještě to bude stát mnoho úsilí a osvěty. Ale koně si to zaslouží.
